Miluju tě! Jedna věta, dvě slova, osm písmen. Tak proč je to tak těžké vyslovit.
Nenávidím tě, protože mi stále víc chybíš, ale Miluji tě, protože mi stále více připomínáš mě samotného.
Nenávidím tě, protože mi stále víc chybíš, ale Miluji tě, protože mi stále více připomínáš mě samotného.
Smrt jsou dveře. Dveře do něčeho nového. Jsme zvědaví. Tak proč to nezkusit?
Přátelství je loď, ale každá loď na své dlouhé cestě ztroskotá nebo šťastně dopluje k přístavu. Ale dopluje.
Nechci nikoho, nechci nic. Co tedy chci? Tebe!
Když se jedny dveře zavřou a zamknou na sedm západů, nesmíme ztrácet čas tím, že budeme hledat klíče.
Hrdinové z knížek se zjevují pouze dětem. Proč? Proč je to tak? Protože dospělí nevidí jejich výjimečnost.
Když se jedny dveře zavřou a zamknou na sedm západů, nesmíme ztrácet čas tím, že budeme hledat klíče.
Hrdinové z knížek se zjevují pouze dětem. Proč? Proč je to tak? Protože dospělí nevidí jejich výjimečnost.
Chci věřit. Komu? Chci vidět. Co? Chci utíkat. Kam? Chci brečet. Proč? Chci Tě mít vedle sebe. Ano, To je to co chci.
Nechci být bez přátel a rodiny. Chci být s tebou. Ty jsi obojím.
Všichni říkají, že láska je bolest, zklamání a žal. Já tomu nevěřím. Já věřím svému srdci a to říká, že ten kdo to psal, ten sám zklamal.
Nechci uvěřit, že to skončilo. Chci doufat, že se někdy opět setkáme jako přátelé.
Nechci uvěřit, že to skončilo. Chci doufat, že se někdy opět setkáme jako přátelé.
Lidé přede mnou zavírají oči. Já je chci zavřít před Tebou. Protože jen tvoje oči se na mě dívaly.
Existuje přes milion slov, ale pouze pár stojí za to, aby se zapamatovala.
Chtěla bych myslet. Myslím na Tebe. Chtěla bych slyšet. Slyším Tebe. Chtěla bych otevřít oči. Vidím Tebe. Chci spát. Zdá se mi o Tobě. Běž pryč a zavři za sebou dveře. Chci být bez Tebe.
Nenávidím, když jseš ode mne daleko. Ale když jsi u mě blízko vzpomenu si, že nikdy už tě nedokážu milovat.
Lidé mi říkali, že nemám srdce. To tys ho naplnil láskou. Děkuju
Viděla jsem Tě, když si byl sám. Tys viděl mně. Teď společně vidíme nás.
Říkal si mi, že vždy budeme spolu. Navždycky. Byly to lži. Stejně tak jako všechno ostatní co jsi mi řekl.
Nechci brečet, ale musím. Brečím pro Tebe. Nevidíš mě nebo spíš nechceš vidět, že si to byl ty, kdo to způsobil.
Mám kočku. Měla jsem Tebe. Ty jsi se na mě díval ale nikdy si neviděl, že už nechci být s Tebou. Pouze ta kočka to věděla. Nezeptal ses jí.
Máš nádherné oči, říkal jsi mi. Teď mi říkáš, že je konec a mé nádherné oči se smáčí v slzách.
Přátelství je o tom, že se nejdřív musíš ztratit, aby Ti Tvůj přítel pomohl najít cestu zpět.
Svět je krutý. Smiř se s tím. Protože jestli se s tím nesmíříš, zemřeš.
Nechci přátele, lžou mi. Nechci Tebe, ubližuješ mi. Nechci sebe, nechci pravdu.
Láska je krásná věc, zpočátku usiluješ o to, aby ten druhý byl s Tebou rád a miloval Tě, na konci chceš, aby Tě ten druhý nenáviděl.
Moji přátelé jsou pro mě vše. Milují mě ale ne tak jak chci, radí mi ale ne dobře, poslouchají mě, ale nechápou. Tak jsem zjistila, že přátelství stojí na tom ne, aby Tě ten druhý poslouchal na slovo ale, aby ti dokázal říct pravdu do očí a podržel Tě v těch nejtěžších chvílích Tvého života.
Chtěla sem ti být vším, znamenat pro Tebe vše. Tys mi tenkrát řekl ne a odešel si. Nechal jsi mě na tom dešti stát. Teď se ti směju do očí a říkám: Jak jsem tě mohla milovat.

